Nekopej si hrob svou vlastní vidličkou a nožem!!!

Dietní virus

15. dubna 2009 v 13:25 | marsi ♥ |  Diety a jídlo
Dietní virus: Kdo zhubne, vyhrává!
Začíná to nenápadně. Kamarádka si začne hlídat, co sní, vy se přidáte a najednou je z toho dietní šílenství s jediným cílem - zhubnout víc než ta druhá!

Posedlost kilogramy a centrimetry může být někdy velmi nebezpečná.
Čtete o nich všude - o hubených celebritách, které zkoušejí další a další diety, aby byly co nejvychrtlejší a dostaly se do popředí nepsané soutěže Kostra roku. Jenže celebrity nejsou jediné, kdo soutěží v dietaření. Kamarádka drží dietu, tak já začnu taky - takhle nějak podle průzkumu uvažuje většina z vás, které se snaží shodit.
Šestnáctiletá Šárka říká: "Vždycky jsem byla vyšší a oplácanější než mé spolužačky a nikdy mi to nevadilo. Jenže pak moje nejlepší kámoška začala hubnout a já se vedle ní začala brzo cítit jako neforemný hroch. Měla jsem proti ní snad dvojnásobně silná stehna, hrůza! Tak jsem se rozhodla, že zhubnu taky. Když jsem konečně shodila kila na její úroveň, měla jsem mít asi radost.
Ale mě to pohánělo k ještě intenzivnější dietě. Strašně jsem toužila
ji trumfnout, být hubenější než ona. Začaly jsme spolu soutěžit, kdo déle cvičí, míň toho sní... Už vůbec nesnídám a k obědu mám jen jedno vejce natvrdo. Vždycky mám děsnou radost, když si stoupnu na váhu a mám o kilo míň než kámoška. Vím, že je to šílené, ale je strašně těžké s tím přestat. Je to jako posedlost!"

Dietní virus

Hubnoucí mánii můžeš chytit od kohokoli ze svého okolí. Může to být kámoška, tvůj kluk-svalovec nebo máma, která se rozhodla shodit pár přebytečných kil.
To se stalo i patnáctileté Lucii: "Mamka se rozhodla, že začne držet takovou tu dietu, kdy se jedí jen nepatrné porce. V podstatě od každého jídla jen ochutnáš. Mám ke své výšce úplně normální váhu, tlustá rozhodně nejsem, přesto se na mě máma dívá jak na otesánka, který se pořád cpe obřími porcemi. Při každém obědě jsem musela čelit jejím nenávistným pohledům, a tak jsem se rozhodla, že trochu zhubnu, abych jí udělala radost.
Teď si s mámou vzájemně počítáme kalorie a máme radost, když toho ta druhá snědla o něco víc." Říkáš si, jak je proboha možné chytit sklony k dietě? Jednoduše. Když tvoje kámoška zhubne, všichni jí blahopřejí, jak skvěle vypadá, a ty si najednou říkáš: "Proč bych to nemohla dokázat taky?" a "Chci, aby mě ostatní pochválili stejně jako ji." A je z toho pocit, že budeš šťastná jedině, když zhubneš. Chyba lávky!

Šťastná bez diet

Jak se dietnímu šílenství ubráníš? Stačí si uvědomit, že jsi výjimečná osobnost. Možná si o kámošce, která honí po talíři hlávkový salát, myslíš buhví jak je silná a má pevnou vůli. Najdi si cestu, jak posílit své sebevědomí jinak než louskáním hráškových lusků:-). Šestnáctiletá Klára, která v nejkritičtějším období vážila při 170 cm 42 kg, radí: "Zeptej se sama sebe, proč vlastně držíš dietu. Cítíš se líp? Kvůli kámoškám a klukovi? Odpověz popravdě. Fakt tě baví kručení v břiše, klepání se zimou, únavou a uslintávání pokaždé, když projdeš kolem restaurace? Kašli na diety!"

"Když zhubne ona, já taky."

Osmnáctiletá Kamila se chtěla vyrovnat štíhlé kámošce Adrianě a při honbě za štíhlým tělem zhubla přes dvacet kilo. Dneska říká: "Nikomu bych nepřála, aby si prošel tím, co já."
"Nikdy jsem nebyla spokojená se svým tělem. V prváku na střední jsem při 166 cm vážila 65 kg. V porovnání s ostatními spolužačkami jsem byla koule. Z dvaceti holek ve třídě bylo osm anorektiček a zbytek se jim přibližoval. Cítila jsem se mezi nimi jako nemotorná kachna. Bylo mi 16, když moje blízká kámoška Adriana začala držet dietu. Nejdřív jsem nad ní kroutila hlavou, ale pak, když jsem viděla první výsledky a když se kolem ní začali točit kluci, jsem pocítila žárlivost. Říkala jsem si - když ona, tak já taky.
Prostě jsem se od ní nakazila touhou zhubnout. Vzájemně jsme se v dietě podporovaly, běhaly spolu den co den hodinu kolem sídliště, počítaly kalorie. A každý den jsme se společně vážily.
Byl to pokaždé boj: Kdo váží míň? Pamatuju se, jak skvěle jsem
se cítila, když jsem si zkoušela své staré oblečení a všechno
na mně plandalo.

Pak přišel zlom. Áda to přestávala zvládat. Strašně moc zhubla, byly jí vidět kosti, cítila se pořád unavená a padaly jí vlasy. Nakonec skončila s anorexií na psychiatrii. Tehdy mi došlo, že takhle dopadnout nechci. Začala jsem víc jíst, nabrala pár kilo a hlavně - přestala se srovnávat s ostatními holkami."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KAT KAT | Web | 15. dubna 2009 v 16:24 | Reagovat

když jsi zvláda nejíst tak by jsi zvládla i jíst. chce to jenom chtít nenechat to takhle. nenechat se trápit ostatními a nedělat to co nechceš protože cítíš že ostatním se to líbí.
žádnej kluk by se kvůli holce takhle netrápil. proč bysme měly my? stačí že nám namlátí na velikonoce a narození dítěte oslavujou do opilosti ( zatímco ženská je ráda že řežila porod) mají v životě o hodně míň bolesti, to se jim to potom kecá.
a proč si přidávat trápení když to není potřeba.
tím co děláš si ubližuješ hrozně moc. možná teď ti to nepřijde, ale počkej za pár let.
jezení a nejezení záleží jen a jen na tobě. tvoje hlava to zakázala tvoje hlava to musí povolit.
je to jak s léčbou alkoholismu, řekla bych. v léčebnách dostávají lidi co pijí alkohol a k němu tabletku. po té je jim hrozně zle, takže se tělo za chvíli naučí, že když se napijí alkoholu bude jim zle a potom už chuť pít nemají. pokud ale to pití budou zkoušet- ze začátku jim bude zle- ale po nějakém čase se zase prochlastají zpět k alkoholismu.a špatně jim nebude.
tvoje tělo taky není zvyklé na jídlo, asi by ti v tom zpočátku bránila hlava, ale musí se to vydržet a potom už to půjde. bez výčitek, bez zvracení.
držím palečky ať se rozdohneš správně- ono ty anorektický hesla jsou děsně hezký, ale nefungují. jediný co je pravda ,,raději budu mrtvá než tlustá,, ale přemýšlel nad tím někdo doopravdy? dovedla by sis představit že umřeš? nebo věříš v život po životě a nebojíš se? já se bojím, že po smrti není už nic. že budu jenom koukat do tmy na pořád. a proto umírat nehodlám, budu živá, možná ne úplně hubená, ne úplně podle představ puberťáckých pičulínů, ale budu. a hodlám si to užít.
kostra ze mě bude až v hrobě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama